O couchsurfingu jsem četla někdy před pěti lety na jednom food travel blogu a říkala jsem si, tohle není nic pro mě, do toho bych nešla. A dnes? Dá se říct, že jsem ze dne na den našla v couchsurfingu novou zálibu.
Co to ten couchsurfing je?
Je to vlastně komunita, kde na jedné straně někdo nabízí ubytování zdarma u sebe doma a na straně druhé ti, kteří cestují a potřebují u někoho přespat. Je to celosvětové a registrace je zdarma. Můžete si také zaplatit členství, ale pokud nehodláte spát každý den u někoho jiného, tak registrace není potřeba. Bezplatná registrace má ale jedno omezení, můžete během jednoho týdne napsat pouze deseti hostitelům. Pokud tohle číslo vyčerpáte, pustí vás to zase až za týden.
Proč jsem se rozhodla vyzkoušet couchsurfing
To je jednoduché. Poznat nové lidi, jejich kulturu a životní příběh. Naučit se lépe cizí řeč, protože jsem na cizí jazyky kopyto.
U svých hostitelů jsem se snažila nebýt na obtíž a proto jsem k nim přijela vždy pozdě odpoledne. Dali jsme si sprchu, najedli se, popovídali a šli spát. Pokud nám někdo nabídl večeři, uklidila jsem ze stolu, umyla nádobí a utřela stůl i linku. Přišlo mi to jako samozřejmost. Ráno jsem stáhla povlečení a pak jsme odjeli. Také jsem si pro všechny připravila malý prezent v podobě piva a sklenic s loupanými vlašskými ořechy z naší zahrady.
A jaký byl náš první couchsurfing?
Při cestě do estonského Talinu, který je od našeho domova vzdálený 1750 kilometrů, jsem potřebovala aspoň jednou někde přespat. V úvahu jsem měla spaní přes park4night, ale vyhledávání toho správného místa bylo zdlouhavé a ani samotný server mi moc nevyhovoval. Vzpomněla jsem si na couchsurfing, zaregistrovala se, pečlivě vyplnila profil a začala hledat případné hostitele. Vtom jsem si řekla, že bych mohla využít spaní v každém státu, který budu projíždět a poznat tak více lidí a míst. A tak se mi povedlo sehnat spaní ve všech třech státech, v Polsku, Litvě a Lotyšsku. Ani nevím jak se mi to podařilo takhle bezvadně navázat za sebou a ještě přímo po cestě, že jsem nemusela sjíždět desítky kilometrů z cesty. Ještě jsem zapomněla dodat, že jsem pokaždé kontaktovala rodiny s dětmi.
První naše zastávka byla v polské Lodži. Uvítala nás tam Ewa. Její dvě děti byly zrovna na táborech, ale jelikož měla malý byt, tak to bylo spíše k dobru. Přijeli jsme docela pozdě, a tak jsme stihli jen přilehlý park. Ewa byla výborná hostitelka, povídali jsme si docela dlouho do večera a ani nevadilo, že neumím pořádně anglicky.
Druhá zastávka byla záměrně v Šiauliai kvůli profláknuté Hoře křížů. Tam nás ve svém velkém domě přivítala Sniega, která má na svém účtu stovky kladných recenzí. Měli jsme k dispozici celé první patro a teď se podržte, v prvním patře byla mateřská škola. O tom se mým dětem ani nezdálo :-D. Sniega byla velmi pohostinná a pozvala nás k večeři, kde jsme měli možnost ochutnat tradiční litevské jídlo. Těžce se nám odsud odjíždělo.
Třetí zastávka v Lotyšsku v Saulkrasti u Sanity byla nejlepší a proto z ní nemám ani jednu fotku. Nejdřív mě nechala hodinu čekat u obchodu až jsem si myslela, že z toho nic nebude a my si budeme muset najít drahej hotel. Nakonec mi přišlo, jako kdybych se s tou bláznivou ženskou znala už roky. Povídali jsme si dlouho do večera a i přes jazykovou bariéru jsme se dost nasmály. Zůstala bych déle, ale náš cíl byl Estonsko. V Lotyšsku jsme se ale stihli zastavit u moře, kousek od Jürmaly. Nikde nikdo, celý jsme to tam měli pro sebe.
Když se stanete sami hostitelem
Pokud hledáte nocleh a máte zaškrtnuté, že nepřijímáte hosty, vypadá to opravdu blbě. Tak se stalo, že jsme dva dny hostili Olgu a Alexe z Kaliningradu. Byl to mladý pár, který se rozhodl na kole projet Evropu. Fajn lidi, ale moje očekávání bylo trochu jiné. Příště bych někoho přivítala jen na jednu noc a ještě k tomu jednu osobu, nebo nabídla velikou zahradu pro kamping. Dvě cizí osoby na dvě noci jsou na obtíž, obzvlášť když venku celý den prší a jste zavření doma. Stihli jsme ale krátký výlet na vrch Mědník, ze kterého vznikla tahle fotka.
A co vy, už jste zkoušeli couchsurfing? Nebo o něm aspoň uvažujete? Dejte mi vědět do komentáře 🙂