Tento článek je okleštěná verze článku Gran Canaria: ostrov mnoha tváří. Pro ty, kteří nechtějí rolovat mezi tolika fotkami a zajímá je praktické info.
Jak na Gran Canaria
Na ostrov Gran Canaria jsme se vydali v polovině listopadu. Letěli jsme z německého Norimberku. Let tam ve 4:00. Do Norimberku přijíždíme krátce po půlnoci rovnou na známé parkoviště na rohu ulic Ziegelsteinstrasse a Otto-Lilienthal-Strasse kousek od letiště. Při mém zjištění už ale parkoviště neslouží jako free parkoviště a plocha je prázdná, stojí u ní jen výhružná cedule. Nevadí, naštěstí je v ulici Otto-Lilienthal-Strasse kus parkoviště u rodinných domů, které není ničím podmíněno.
Letiště v Norimberku jsem vybrala proto, protože odtamtud léta turecká společnost Corendon a letenky byly za velmi slušnou cenu. Jedna letenka vyšla na 40 euro, tudíž mě to pro nás tři vyšlo na tři tisíce korun.
Z bodu, kde jsme nechali zaparkované auto, jsme se vydali na cca padesát metrů vzdálenou stanici metra. Tato stanice je předposlední zastávkou směr letiště, takže na letišti jste opravdu za chvilku. Metro jezdí do 00:40 a pak od 4:45 a stojí 3,20e. Tady ať usoudí každý sám, zdali má smysl kupovat jízdenku kvůli jedné zastávce.
Letiště v Norimberku je malé a v noci tam není rušno. Možná proto jsem si ho oblíbila i v kombinaci s levnými letenkami.
Let na ostrov trval zhruba 5 hodin. Sedačky jsem nerezervovala, tento úkon mají nízkonákladovky za poplatek (ostatně z poplatků oni žijou) a i přesto nám vyšly sedadla blízko sebe tak, že jsme měli pro sebe tři trojsedadla. Takže děti se krásně vyspaly.
Na ostrov přilétáme v půl deváté a jdeme si vyzvednou auto od Cicar do podzemních garáží. Auto na osm dní mě vyšlo na 120 euro. Je potřeba si ho rezervovat včas, nejlépe v den nákupu letenek. Čím dřív, tím je půjčení levnější. Nechávat půjčení auta na poslední chvíli se nevyplácí, protože na vás taky nemusí žádné zbýt. Autosedačky má Cicar v ceně.
Konečně máme auto, házíme bundy do kufru a můžeme vyrazit kam chceme. Naše první cesta vede na černou pláž Playa de la Laja.
Sever jako výchozí bod
Pak vyrážíme směr na sever, kde máme zarezervované ubytování v karavanu. To nás vyšlo na 3800,- na 8 dní. Více o ubytování v Casablance tady.
Na severu je taky krásně a ne tak rušno, jako na jihu. Kousek od našeho ubytování jsme objevili turistickou stezku vedenou mezi skalními stěnami. Jmenuje se Barranco de Azuaje. Na trase je několik vodopádů, cestu lemují vavříny, papyrusy, palmy a něco jako bambusy. Docela mi to připomnělo stezku v jednom kaňonu na Madagaskaru. Ostatně rostlina papyrus neboli šáchor je původem z Madagaskaru. Na začátku trasy stojí zchátralý hotel, který je zasazený do skály a také nemohl ujít naší pozornosti.
Ostrov je malý, takže se dá během dne objet několik míst. V pohodě se dá ze severu dojet na jih po dálnici. Časově náročnější jsou cesty ve středu ostrova. Silnice se tu klasicky klikatí, ale zase nabízí krásné výhledy vysoko v horách. Jídlo jsme si kupovali v obchodě Alcampo v Telde, ceny jsou o trochu vyšší než u nás.
Místa, která jsme navštívili:
- Playa Ojos de Garza
- Playa de la Laja
- Firgas
- Barranco de Azuaje
- Piscina de La Furnia
- Playa del Agujero
- Gáldar
- Teror
- Dunas de Maspalomas
- Cactualdea
- Fuente De Los Azulejos
- Puerto de Mogán
- Playa del Cabrón
- Cocodrilo Park
- Barranco de Las Vacas
- Roque Nublo
- Playa San Felipa
- Arucas
V oceánu jsme se koupali každý den. Voda byla příjemná a všudypřítomný písek jsem doma vyklepávala z batohů ještě týden. Na Gran Canaria jsme kromě nejznámějších turistických bodů, které jsem v seznamu označila červeně, potkali velmi málo turistů ne-li žádné.
Dejte vědět, pokud vás ještě něco zajímá a v článku jste to nenašli.