Ranomafana, Isalo a Anja – Národní parky, které jsme navštívili

Vstupy do národních parků jsou drahé, zpravidla dostanete anglicky mluvícího průvodce, který park velmi dobře zná a ví kde se zvířata vyskytují. Cena se odvíjí také od náročnosti okruhu, proto nebudu uvádět ceny jednotlivých parků, počítejte ale s cenou okolo tisícovky.

Deštný prales Ranomafana

Každý prales je něčím vyjímečný, ať už svojí faunou a florou nebo dosti odlišným mikroklimatem. V tomhle parku můžete spatřit snad nejvíce druhů lemurů. My měli to štěstí a viděli jsme šest druhů denních lemurů ze sedmi. Podařilo se nám také najít gekona jménem ploskorep třásnitý a asi nejzajímavějším druhem v tomto parku je nosatec žirafí, který byl objeven poměrně nedávno, a to v roce 2008. Je to endemický brouk a za své jméno vděčí dlouhému krku, který používá k boji s ostatními samci, ale i k vyřezávání děr v listech. Samička nosatce má krk o něco kratší, z toho vyplývá, že nosatec je dimorfním druhem zvířete, tedy samičky vypadají jinak než samci. To ale není vše, co v Národním parku Ranomafana uvidíte. Z flory se nám líbily různé orchideje a sukulenty rostoucí ze stromů. Z fauny zase motýli, pavouci a hlavně ptactvo. Jelikož se jedná o deštný prales, je dobré si obléknout dlouhý rukáv a nohavice, hodit se může i repelent a hlavně bacha na pijavice.

Isalo

Tento park je co se týče terénu velmi různorodý. Krajina je hornatá a plná hlubokých kaňonů. Na vrcholcích panuje sucho a savana, ale když sestoupíte dolů, čeká na vás vlhký prales s vodopády a vodními lagunami. Kdysi tudy tekla řeka, která pískovcové pohoří vytvarovala k obrazu svému. Nahoře nás čekal krásný výhled na krajinu a obdivovali jsme strom zvaný sloní noha, který roste jen na vrcholcích pohoří Národního parku Isalo. Mě připadal jako malý buclatý baobab. Náš průvodce tvrdil, že do něho můžeme udělat dírku a napít se, je totiž plný tekutiny, ale nesmí se to přehnat, jinak by nám bylo špatně. Přiznám se, že do něčeho tak roztomilého bych díru neudělala.

Sešli jsme dolů do kaňonu a došli až k černému a modrému jezírku. Čekalo nás příjemné ochlazení oproti náhorní plošině.  Dále jsme pokračovali podél potoka do hlavního tábořiště, kde jsme poobědvali s lemury. Jsme tu mimo sezónu, takže moc turistů nepotkáváme. A je tu ještě jedno zajímavé místo, skalní útvar zvaný Isalo window.  Tam jsme se ale nedostali, přepadl nás totiž průjem. Těžko říct z čeho, ale jídlo na ulici nám velmi chutnalo 🙂

Anja

Anja je malá rezervace, kterou spravují místní lidé. Je o kapku levnější a v blízkosti se nachází i restaurace.  Žije tu několik rodin lemurů kata, odhadem přes tři sta jedinců. Obývají přilehlý les a jeskyně. Najdete tu i jeden z nejmenších druhů chameleona Brokesia micra, který měří něco okolo 16 milimetrů. Ten, kterého držím v ruce, ale není nejmenší. Je to Brocesia minima a měří zhruba 3 centimetry  Na stromě ho však nenajdete, musíte se kouknout na zem a zřejmě ani tam se vám ho nepodaří najít. Dále jsme se pak dostali nahoru na obrovské balvany, cestou přes jeskyně, kam chodí spát lemuři a pohled byl opět dech beroucí. V parcích nejste limitováni časem, můžete se kochat jak dlouho chcete.